»Británie chce přejít na 'evropský' čas.« Ale co to je?

Při pohledu na mapu časových pásem je každému jasné, že v Evropě není něco v pořádku. Středoevropský čas je sice určen pro střední Evropu, přesto se používá i v části západní Evropy. Má ho i Španělsko a může jej mít i Británie. Jak podivné…

Úvod: Samé želvy…

»Známý vědec, prý to byl Bertrand Russel, kdysi pro širokou veřejnost uspořádal přednášku o astronomii. Hovořil o tom, jak Země obíhá okolo Slunce a jak se Slunce zase otáčí kolem středu ohromného seskupení hvězd, kterému říkáme Galaxie. Když byla přednáška u konce, zvedla se vzadu v sále drobná postarší dáma se slovy: "To, co se nám zde snažíte namluvit, pane, jsou nesmysly. Země je ve skutečnosti přece plochá a leží na krunýři velké želvy." Vědec se s nadhledem usmál a odpověděl otázkou: "A na čem stojí želva?" Dáma na to: "Jste chytrý, mladý muži, velmi chytrý. Jsou tam samé želvy. Jedna na druhé…"«

Těmito slovy začíná kniha Stephena W. Hawkinga ›Stručná historie času‹. Představa planety Země ležící na krunýři želvy může být podivná. Však britští politici mají představy ještě podivnější.

»Britská vláda chce zavést změnu času, která by posunula zemi o hodinu kupředu, tedy na úroveň většiny kontinentální Evropy. V praxi by to pro Brity znamenalo temnější rána a naopak večer déle světlo.

Návrh na změnu časového pásma obsahuje nová turistická strategie země, kterou chce vláda přijmout do olympiády příští rok a kterou předloží parlamentu tento týden.

Změna podle zastánců přinese Britům po práci 235 hodin světla navíc, měla by zvýšit počet turistů a přinést navíc asi 3,5 miliardy liber (102 miliardy Kč). Stejně tak by měla na většině území snížit počet dopravních nehod a omezit emise skleníkových plynů.« Taková zpráva se objevila začátkem roku na webu lidovky.cz. (odkaz1)

Pokud by Británie přijala středoevropský čas, byla by v zimě o hodinu napřed a v létě o dvě hodiny napřed (letní čas by se zaváděl dál).

Dále ve zprávě stálo: »Británie, která je na stejné zeměpisné délce jako Francie či Španělsko, se řídí podle greenwichského času. Je v ní tedy o hodinu méně než ve středoevropském časovém pásmu, které zahrnuje většinu evropských zemí.«

A já se ptám: Má středoevropské časové pásmo zahrnovat většinu evropských zemí?

Jak to všechno začalo?

Hezky to popsal Zbyněk Petráček: »Když se Alexandr Veliký ptal svého oblíbeného filosofa, jakou službu mu může prokázat, Diogenes odvětil: ›Ustup mi ze slunce!‹ Čas a polohu slunce na nebi respektoval i mocný král, jemuž nezbylo než couvnout. Dnes, kdy jsme o 2300 let vyspělejší, dělají politici vše pro to, aby oni zůstávali na místě, ale čas se přizpůsoboval - zažít v pravé poledne slunce v nadhlavníku se jen tak nezdaří.

Ještě v 19. století nikomu nevadilo, že se mechanické hodiny - měřící čas střední, oproštěný od odchylek daných eliptickou dráhou Země kolem Slunce - rozcházejí se slunečními. Vždyť jde jen o minutové rozdíly. Koncem července ukazují v pravé poledne sluneční hodiny 12:00, zatímco mechanické hodiny 12:07.

V polovině 19. století přichází tzv. železniční čas. V době, kdy vlaky spojují města, kdy je nutné dodržovat jízdní řády, aby se zabránilo srážkám, už nemůže mít každá obec svůj místní čas. Celá Británie se začíná řídit podle času hvězdárny v Greenwichi a se svými harmonizacemi následují další země.

Koncem 19. století přichází čas nadnárodní, pásmový. Svět je rozdělen na dvacet čtyři hodinových pásem a harmonizace času nepohlcuje jen minuty, ale desítky minut.« (odkaz2)

Systém pásmových časů byl zaveden na návrh Američana Ch. F. Dowda (1870).

Fun Fact: Termín akademická čtvrthodinka pochází ze středověku. Tehdy se objevily první mechanické hodiny. Sluneční a mechanické hodiny se mohou rozcházet až o 16 minut. Proto bylo na univerzitách tolerováno studentům až čtvrthodinové zpoždění, aby dorazili bez výmluv ti, kteří se řídili mechanickými hodinami (nejčastěji na věži), stejně jako studenti sledující sluneční hodiny.

Vraťme se do 2. poloviny 19. století. Země je už rozdělena na 24 časových pásem. V každém z nich je užíván čas podle středového poledníku. Od počátku se předpokládá, že hranice časových pásem se přizpůsobí státním hranicím; velké státy mohou mít více časových pásem.

Pro Evropu mají největší význam tyto pásmové časy:

ZEČ: západoevropský (GMT)

SEČ: středoevropský (GMT+1)

VEČ: východoevropský (GMT+2)

Vše mohlo být OK, nebýt lidského voluntarismu…

Zápletka

V létě svítá dříve než v zimě. Tak je tomu odedávna. Ovšem až v 19. století přišlo na někoho pokušení posunovat hodiny. V roce 1895 chtěl posunovat hodiny novozélandský entomolog G. W. Hudson. Svůj návrh předložil Wellingtonské

filosofické společnosti. Navrhoval, aby se čas posouval o dvě hodiny, čímž by se lépe využilo denního světla.

Podobné myšlenky přišly na londýnského stavitele Williama Willeta. Tyto myšlenky ho dovedly k napsání článku »The Waste of Daylight«. (Plýtvání denním světlem, 1907). Navrhoval posouvat čas v dubnu po týdnech, čtyřikrát po 20 minutách. Willet napsal: "Každý oceňuje dlouhé světlé večery naříká na podzim, kdy se den zkracuje." A pokračoval: "Ranní světlo na jaře a v létě je jen málokdy využíváno."

Willet svůj článek začal slovy "Každý oceňuje". To znamená, že nepřipouštěl opačný názor. Zřejmě nesnesl proti sobě opozici. Takové postupy jsou běžné v totalitních státech.

Letní čas odpovídá času sousedního východněji položeného pásma.

Už v roce 1930 astronom Jakov I. Perelman vědecky prokázal, že posunem hodin nelze uspořit petrolej, svíčky, ani elektrickou energii. (odkaz2A).

J. I. Perelman ve své knize ›Zajímavá astronomie‹ uvádí, že v SSSR se různě experimentovalo s úpravou času. Někdy byly hodinky napřed o hodinu, jindy o dvě, někdy dokonce o tři hodiny. V době vydání knihy (50. léta) byla časová pásma upravena tak, že byla posunutá (vlastně předsunutá) na východ; tedy hodinky šly napřed o hodinu po celý rok. V 80. letech začala sovětská vláda opět zavádět letní čas. J. I. Perelman píše: "V SSSR jsou hodiny posunuty po celý rok, spotřeba energie na osvětlování se tím sice nesníží, zato se však dosáhne rovnoměrnějšího zatížení elektráren."

Jenže v dnešní době jsou energetické systémy propojeny přes více časových pásem.

Dá se předpokládat další propojování přenosových soustav mezi Polskem a Litvou, Maďarskem a Rumunskem; Francií a Velkou Británií (pod mořem), případně mezi Francií a Španělskem (pokud by Španělsko přijalo ZEČ).

Letní čas proto přináší pouze náklady na posunování hodin a organizační potíže v dopravě (zvláště železniční).

Top citát: "Letní čas je nesmysl, který přináší zanedbatelné úspory. To co hypoteticky ušetříme, zase pohltí zvýšené náklady na léčbu lidí, kteří mají potíže při změně času." Evžen Kočenda, pracovník Národohospodářského ústavu

Dále je třeba zajistit přenos energie z oblastí bohatých na zdroje (např. vítr v pobřežních oblastech a solární energie ve Středomoří) do oblastí, kde ji odběratelé potřebují. Zároveň je nutné podporovat nové technologie rozvodných sítí za účelem účinnějšího a pružnějšího využívání místních zdrojů energie, například výrobu elektřiny v jednotlivých domácnostech a kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (kogenerace).

Podzápletka

V zimě svítá pozdě. Skoro vždy vstáváme za tmy a často začínáme za tmy i pracovat. Toho si všimli úředníci z vlády Klementa Gottwalda a přišli s návrhem zimního času. Ve vládním textu stálo:

"Je již dávno známou zkušeností, že v zimních měsících, zejména v prosinci a lednu, kdy jsou dny nejkratší, jsou v určitých ranních a večerních hodinách kladeny na energetické podniky, hlavně na elektrárny, mimořádné požadavky. Tak na př. v ranní době mezi 7. a 8. hodinou středoevropského času, kdy není ještě denního světla, počíná veškerý hospodářský život a jsou najednou uváděny v činnost všechny hnací stroje a spotřebiče, čerpající z energetických zdrojů. V této době musí elektrárny překonávati tzv. špičky, což je spojeno s neobyčejnými obtížemi. Stávalo se často i v dobách, kdy byl dostatek uhlí, že docházelo v těchto hodinách k četným poruchám v dodávce elektrického proudu. Tím byl rušen i hospodářský život, zejména provoz závodů. Proto některé závody sami posouvaly počátek pracovní doby na pozdější hodinu nebo zaváděly střídavou pracovní dobu a práci nedělní. Tím vznikla ovšem v hospodářském životě značná roztříštěnost. Aby tomu bylo zabráněno, jeví se účelným zavésti odchylkou od středoevropského času zimní čas."

Zimní čas odpovídá času sousedního západněji položeného pásma.

Zimní čas byl zaveden v jediné zemi světa, a to pouze jednou. Stalo se tak v Československu od 1. prosince 1946 do 23. února 1947. Díky němu trval bílý den o Vánocích od 7 do 15 hodin. V prosinci jsou vždy dlouhé noci. Avšak o Vánocích 1946 byly ještě delší…

Z parlamentu: "Paní a pánové, vyčerpal jsem své připomínky a mám nyní ještě nakonec jen jednu všetečnou otázku. Která osvícená hlava vymyslila zimní čas? (Všeobecná veselost.) Mluví se o tom, že vůle lidu je rozhodující. Ať se tato moudrá hlava jde přesvědčiti o tom, jaké mínění lidu jest, já to slyším několikrát do týdne, a ať spočítá také hospodářské škody, které tím vznikají. Ať mi nepovídají nic o nějaké špičce, tu jenom přesunuli o hodinu. Máme staré české přísloví: Ranní ptáče dál doskáče. A my se pouštíme do dvouletky s takovým elánem, že si o hodinu pospíme ráno déle. (Potlesk.)"

Fun Fact: Klement Gottwald byl jediným českým politikem, který zařídil dětem školu od devíti. (Škola začínala v 8:00 zimního času, tedy 9:00 středoevropského času).

Z kroniky: "Dne 23.2. 1947 skončil zimní čas, který trval od 1.12. minulého roku. Zavedení tohoto času se vůbec neosvědčilo, naopak zimní čas narušoval řádné plnění dvouletého plánu a proto rozhodnutím státní správy nebude znovu zaváděn."

Další zápletka

Motto: Cesta pokroku je dlážděná omyly…

Lída Rakušanová uvedla: "Časová pásma jsou ostatně také spíš celospolečenskou konvencí než logickou záležitostí. " Tato věta je plná demagogie, ostatně jako celý článek paní Rakušanové. (odkaz 3)

Ve Velké Británii je západoevropský čas užíván už od roku 1847. Irsko má západoevropský čas od roku 1880. Naproti tomu v kontinentální Evropě byly ještě na konci 19. století užívány železniční časy. Přechod na pásmový čas se uskutečnil až na přelomu 19. a 20. století. V Česku je středoevropský čas používán od 1. října 1891, v Rakousku až od 31. března 1893. V Německu se tak stalo 1. dubna 1893, tedy o den později než v Rakousku. (odkaz3A)

Fun Fact: Ačkoliv Česko a Rakousko patřily v 19. století do jednoho státu, byl v Rakousku středoevropský čas zaveden o 18 měsíců později než v Česku.

Středoevropský čas byl však zaváděn i v některých západoevropských státech: V Belgii od 1. května 1892, v Lucembursku od 1. června 1904 a ve Francii od 10. března 1911. A tak se stalo, že rozdíl mezi místním a pásmovým časem byl někde desítky minut, jinde celou hodinu. Jako by hodiny šly napřed…

Ve Španělsku byl přijat středoevropský čas 29. září 1946. Dalo by se říci, že středoevropské pásmo nějak nezdravě nabobtnalo…

Příčin bude asi víc. Je mi jasné, že to nebudu umět objasnit. Přesto mě napadá několik možných příčin.

Snaha odlišit se od Británie: Velká Británie byla vždy zemí, která ›byla i nebyla‹ v Evropě. Třeba to bylo tak, že když Británie přijala ZEČ, země kontinentální Evropy ho už nechtěly. Zvolily si raději SEČ, a to i za cenu, že se budou o desítky minut napřed.

Vize o »euročase«: V počátcích evropské integrace zřejmě existovaly představy o jednotném čase v budoucí sjednocené Evropě. Taková vize je dnes nesmyslná. Už proto, že dnešní Evropská unie je na to příliš velká. Do EU přicházejí stále další východoevropské státy. Obrovské území od Lisabonu po Nikosii nemůže užívat jednotný čas, to by byl velký omyl. Pro EU jsou optimální tři časová pásma.

Otázky obchodní a finanční: Je pravda, že mezi Německem a Francií probíhá čilý obchodní ruch. Podobně je tomu mezi Německem a státy Beneluxu. Pokud by tam byla časová hranice, znamenalo by to jisté problémy.

Kdyby Francie, Španělsko a státy Beneluxu patřily do západoevropského pásma, otvíraly by burzy o hodinu později. A za hodinu se udělat dá velký počet finančních operací…

Pekař Stanislav Pecka a léčitel Jindřich Paseka přišli s myšlenkou: "Zákulisní finanční svět by měl nejraději celosvětový jednotný čas, ale příroda a lidé se zdravým rozumem to nedovolí." Je dost možné, že skupina lidí bažících po penězích chce sjednotit čas ve Velké Británii s časem užívaným ve Francii, Německu a státech Beneluxu. Mohl bych napsat, že chtějí ›sjednotit čas s Evropou‹; a přitom bych si mohl myslet, že chtějí ›mít čas jako v EU‹. Jenže do EU patří i Řecko, Bulharsko, Rumunsko, baltské státy; v budoucnu přibude i Turecko. A tyto státy mají a budou mít východoevropský čas (VEČ). Jednoduše řečeno: EU má tři časová pásma a žádný čas není ›ten pravý evropský‹.

Čína a Rusko

Samostatnou kapitolou je Čína. Při své velikosti by potřebovala aspoň tři časová pásma. Ovšem celá Čína se řídí pekingským časem (amurské pásmo, GMT+8). V Pekingu je občanský čas přibližně roven slunečnímu, naproti tomu v Xi'anu je občanský čas o hodinu napřed před slunečním, ve Lhase o dvě hodiny a v Kashi o tři hodiny. Obávám se, že lidé jsou z toho v »pěkné kaši«, protože na zapádě čínského území jdou hodiny »nějak divně«. Za soumraku tam ukazují hodiny skoro půlnoc, zatímco za rozbřesku ukazují už osm hodin ráno. Jen kohouti to ne a ne pochopit, a tak kokrhají uprostřed úřední noci.

Proč to všechno? Kvůli snadnějšímu chodu státu? Aby se usnadnila příprava jízdních řádů na dvou železničních tratích mezi východem a západem Číny? Nebo to má lidem usnadnit život? To těžko…

V Rusku došlo k přehodnocení otázky velkých časových pásem. Tak například Samarská oblast byla připojena k moskevskému času (volžské pásmo, GMT+3), čímž se snížil rozdíl mezi občanským a slunečním časem.

Britská otázka

Příznivci středoevropského času ve Velké Británii vytvořili webové stránky s názvem ›Lighter Later‹ (odkaz4). Stránky jsou plné logických klamů, myšlenkových zkratek a tendenčně laděných zamyšlení.

Začíná to už větou: "Everybody loves the sunshine." (Každý miluje sluneční světlo.) Autoři zapomněli dodat, že někteří lidé potřebují i tmu. Pokračuje to: "Lighter Later is a campaign to brighten all of our days." (LL je kampaň na prosvětlení všech našich dnů.) To už je čirá demagogie. Přece víme, že světlo se nedá získat posunováním hodin.

Na oněch stránkách je i sekce »Benefits« - a to už je »silná káva«.

V bodě 1 se uvádí, že je možné posunem hodin snížit emise CO₂ o 447.000 tun. To je pouhá fikce. Nejvíce záleží na tom, jak se elektřina vyrábí. Množství CO₂ při výrobě elektřiny není všude stejné. Ve Velké Británii jde o 643 g CO₂ na kWh. Naproti tomu v Estonsku je to 1.273 g CO₂ na kWh, avšak v Norsku méně než 50 g CO₂ na kWh (Zdroj: Svět motorů 22/2011). Zásadní význam má omezení výroby elektřiny v tepelných elektrárnách. Zavedení SEČ v Británii by mohlo být jen alibi. Vláda by předstírala, že se šetří elektřinou; ta by se však dál vyráběla především v tepelných elektrárnách. Znovu zde připomínám, že podle J. I. Perelmana není možné uspořit elektřinu posunem hodin.

V bodě 3 je uvedeno, že přechodem na SEČ by se snížily energetické špičky. Myslím si, že je tomu naopak. Energetické systémy jsou v dnešní době propojeny přes více časových pásem. Proto je výhodné, že Británie má jiný čas než sousední Francie. Tím je dáno, že energetická špička přichází v obou zemích v jinou dobu.

S tím souvisí i využívání elektromobilů. Jejich dobíjení klade velké nároky na rozvodné sítě. Nejlepší by bylo, kdyby lidé dobíjeli elektromobily v noci. Víme však, že lidé jsou pohodlní, a proto dobíjí elektromobily ráno. Proto se v ranních hodinách zvyšuje poptávka po elektřině. (Zdroj: Svět motorů 22/2011)

Samozřejmě platí, že poptávka po elektřině není během dne stejná. Avšak také je pravda, že čím více bude elektromobilů, tím větší budou nároky na rozvodné sítě. Řešením je jednak stavba dalších plynových a vodních elektráren – včetně přečerpávacích (environmentální problém). Tyto elektrárny se mohou rychle spustit a začít vyrábět elektřinu. Na druhé straně je řešením rozvoj inteligentních sítí (smart grid).

Smart grid: "Jsou silové elektrické a komunikační sítě, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase, jak v místním, tak v globálním měřítku. Jejím principem je interaktivní obousměrná komunikace mezi výrobními zdroji a spotřebiči nebo spotřebiteli o aktuálních možnostech výroby a spotřeby energie. Její podstatou je vybavení zákazníků digitálními měřidly s obousměrným tokem informací v reálném čase, která umožňuje tvorbu cenových tarifů podle aktuální situace v síti (tzv. chytré/inteligentní elektroměry). Umožňuje zákazníkům efektivně řídit spotřebu, např. ohřev vody, praní prádla či dobíjení baterií v době s volnou výrobní kapacitou. Umožňuje zapojení např. solárních a větrných elektráren, plynových mikroturbín a dalších decentralizovaných výrobních technologií, což dává příležitost zákazníkům vyrábět elektřinu z vlastních zdrojů a její přebytky prodávat do sítě." (Wikipedie)

Smart grid dokáže samostatně reagovat na proměnlivé zatížení a přizpůsobovat se mu. Malé zdroje mají výkon od desítek kW po několik MW.

Správnou cestu naznačil energetik Rod Christie. V roce 2009 poskytl webu ekonom.ihned rozhovor s názvem »Zakázat žárovky nemá smysl« (Odkaz5). V rozhovoru se zmínil také o smart grid. Uvedu zde část rozhovoru:

R. Christie: "Kdo chce distribuovat energii, musí předvídat. Budou lidé zapínat klimatizaci? Nehraje se nějaký důležitý zápas, který poběží v televizi? Najíždět na vyšší výkon a zase ho ubírat ale není se současnými technologiemi moc efektivní. Smart grid umožní optimalizovat rozložení spotřeby během celého dne. Změna nastane také u spotřebitele. Stále více lidí si například montuje na střechu solární panely a energii pouští do sítě. A k tomu je zapotřebí přesné měření; musíte vědět, kolik vyrobíte a pustíte do sítě. Nejen vy, ale i distributor."

Ekonom: "Evropská unie navrhuje, aby se v roce 2020 přešlo na úplný systém obchodování s emisními povolenkami, které už nebudou zadarmo. Podraží to energii?"

R. Christie: "Každý výrobce elektřiny určitě bude muset investovat do čistých technologií a inovací. To je správná cesta, jak dosáhnout energetické výkonnosti, kterou Evropská unie požaduje. V minulosti na to šla Unie různě. Zakázala třeba klasické žárovky, které se zanedlouho přestanou vyrábět. Nic to ale nevyřeší. Jednak proto, že je mají všichni rádi, ale především zákazy nepřinesou větší efektivitu. Té se dosáhne ve výrobě energie, ne ve spotřebě domácností."

Poslední věta dokonale vystihuje podstatu problému. Je třeba se soustředit na efektivní výrobu elektrické energie. Řešení energetických problémů nespočívá v zakazování žárovek, ani v posunování hodin. Už proto, že podle Perelmana není možné ušetřit energii posunováním hodin.

V bodě 2 je psáno, že pokud by Británie přijala SEČ, bylo by na silnicích ročně usmrceno o 80 lidí méně a počet vážně zraněných by klesl o stovky. Nevím, jak na to přišli, ale zdá se mi to jen jako další alibi.

Řekl bych, že tolik nezáleží na tom, jestli je světlo nebo tma. Dobře, někdo řídí raději ve dne, jiný v noci. Rozhodující je přece to, jak lidé jezdí.

Je sice pravda, že ve dne má řidič lepší rozhled. Avšak za tmy by měl být řidič opatrnější, především je vhodné snížit rychlost. Počet nehod je přímo úměrný hustotě provozu – a ta je větší ve dne. Britské statistiky neznám, ale podle českých statistik se nejvíce nehod stane mezi 7. a 19. hodinou. Tehdy jezdí lidé do práce, vracejí se domů, nebo se služebně pohybují po Česku.

Na našich silnicích se často ptám, proč lidé tak riskují. Rychlou jízdou ušetří asi 15 minut na 100 kilometrů. Má pro ně těch 15 minut takovou cenu? Často předjíždí na nevhodných místech. Kam tak spěchají?

V Británii to bude podobné. Nejde tu jen o to předstírat, že budou silnice bezpečnější, aby mohli někteří Britové »jezdit jako prasata«?

Bod 4 je také »silná káva«: Prý by se změnou času utvořilo 60 až 80 tisíc nových pracovních míst v turistickém ruchu a v oblasti 'leisure' (volného času); což by přineslo britské ekonomice ročně 2,5 až 3,5 miliardy liber. Takové argumenty mi přijdou v době krize jako podbízivé, laciné a ubohé.

Představa, že se změnou času sníží kriminalita (bod 5), je také jen sci-fi. Stejně tak posunutý čas nezlepší kvalitu života starých lidí (bod 8). A už vůbec nebude lid šťastnější (bod 9).

Myslet si, že lidé budou po změně času více cvičit a budou tak zdravější (bod 6), je také »mimo mísu«.

Úplně mimo realitu je bod 10. V anglickém znění: "Demonstrate that dealing with climate change can be good for the economy, good for people and good for society as a whole". Jak to přeložit? Řekl bych: "Ukázat, že jednání k řešení klimatických změn může být dobré pro ekonomiku, lid a společnost jako celek." To snad nemohli myslet vážně.

Agitace

Ony webové stránky jsou vlastně taková agitace. Britská veřejnost by měla být ›zpracována‹, aby nakonec uvěřila, že změna času je prospěšná. Opak je však pravdou. Změna času by většinu Britů poškodila. Pomohla by jen málo lidem, například makléřům. Pokud by britské burzy otevíraly o hodinu dříve, mohli by makléři víc vydělat.

Mám pocit, že lidé, kteří vytvořili tyto stránky, se odtrhli od vlastního lidu. Změna času by většinu Britů poškodila.

Však i sám William Willet vyslal k lidu varovné signály: "Když nás denní světlo obklopuje, veselost panuje, úzkosti nás opouštějí a odvaha je chléb pro boj života." Hezká slova, ale šlo mu opravdu o blaho lidu? Své poselství přidal i Winston Churchill: "William Willett nenavrhuje změnu z přírodního času na umělý; ale spíše vyměníme výhodný standard umělého času za nevýhodný standard." Avšak, bude onen ›výhodný standard‹ pro lidi prospěšný?

Fun Fact: Velká Británie má s letním časem nejbohatší zkušenosti, naopak Severní Korea letní čas nikdy nezavedla.

O dvě hodiny dříve

Hlavním efektem změny času bude zhoršení pracovních a studijních podmínek. Výuka v britských školách začíná obvykle v 9:00. Pokud by Británie přijala SEČ/SELČ, začínala by výuka v zimě v 8:00 ZEČ a v létě dokonce v 7:00 ZEČ. To by znamenalo, že by (nejen) děti musely vstávat nejpozději v 6:00 ZEČ. Mnohé by vstávaly ještě dříve podle vzdálenosti školy. To by pro ně byly hotové galeje.

Připomínám zde zprávu z webu Lidovky.cz: "Žáci v anglickém Monkseatonu dosáhli v letošním roce nejlepších studijních výsledků za třicet let historie školy. Podle ředitele školy je hlavním důvodem dramatického zlepšení spánek. Minulý školní rok totiž výuka začínala o hodinu později než v jiných anglických školách. Začátek výuky posunuli z 9 na 10 hodin." (Odkaz6)

Nastaly by také problémy s buzením dětí do školek a jeslí. Je mi jasné, že děti je třeba do těchto zařízení dávat dříve než v devět, protože tehdy už musí být rodiče v práci.

Pracovní podmínky by se zhoršily ještě více. V úřednických profesích se začíná obvykle v 9:00. Tedy stejně jako ve školách. Avšak co je horší…

Jestliže dnes ranní směna začíná v 6:00, znamená to, že po změně času by začínala v zimě v 5:00 ZEČ a v létě již v 4:00 ZEČ. Na ranní směnu by se vstávalo třeba už ve 2:30 ZEČ.

Nezapomínejme také na to, že je řada profesí, kde se začíná brzo. Takových profesí je mnoho: zemědělci, pekaři, popeláři, rybáři; ale i pošťáci, zedníci, dělníci atd. Pro ně by byl posun času zhoubný.

Od kdy do kdy světlo

Podívejme se na slepou mapu Velké Británie. Anglie leží nad 50. rovnoběžkou, Skotsko nad 55. rovnoběžkou a Šetlandy nad 60. rovnoběžkou.

V den zimního slunovratu by slunce vyšlo v Anglii v 8:55 SEČ, ve Skotsku v 9:22 SEČ a na Šetlandech až v 10:01 SEČ.

O jarní rovnodennosti by slunce vycházelo všude kolem sedmé hodiny SEČ. Ovšem pár dnů poté by byl zaveden letní čas a slunce by vyšlo až v osm hodin SELČ.

Top citát: "Komu vadí při zavedení letního času to, že je ráno ještě tma, ať si přisvítí silnou lampou!" bioložka Helena Illnerová

V létě by to nebylo tak zlé. Slunce by vyšlo v Anglii v 5:50 SELČ, ve Skotsku v 5:20 SELČ a na Šetlandech v 4:35 SELČ. K tomu je třeba dodat, že západ slunce by nastal až po 22. hodině SELČ, což by působilo spíše rušivě.

Při podzimní rovnodennosti by sluce vycházelo před sedmou hodinou SELČ. Horší je, že letní čas je užíván až do konce října. Třeba 21. října by slunce vyšlo v Anglii až v 8:30 SELČ, ve Skotsku a na Šetlandech ještě později.

Existuje úsek dne, kdy je denní světlo po celý rok. Na 50. rovnoběžce je to 8:00 – 16:00 na 55. rovnoběžce je to 8:30 – 15:30 a na 60. rovnoběžce to jest 9:00 – 15:00 (zaokrouhleno).

V této době je možno provádět veškerou běžnou lidskou činnost po celý rok. Značný rozdíl mezi politickým a místním časem by tuto základní dobu denního světla omezil. Lidé by si ráno museli víc uměle svítit. Podobné problémy mají už teď Francouzi a Španělé.

Graf ukazuje, že letní čas spíše omezuje využitelnost denního světla (lidé častěji vstávají do tmy). Přetahování časových pásem vše ještě zhoršuje.

Tma ve Skotsku

Proti změně času jsou pochopitelně politici ve Skotsku, kde by byl posunutý východ slunce obzvlášť markantní. Skotové se obávají, že by tma ráno v zimě způsobila více dopravních nehod v době, kdy jezdí děti do školy. Proti jsou také zástupci zemědělců, kteří musejí brzy vstávat.

Není se čemu divit. Východ slunce až v půl desáté musí připadat Skotům jako špatný vtip. Připomínám, že Angličanů je 50 milionů, Skotů jen 5 milionů. Dokud se Velká Británie nestane funkční federací, nebudou v ní mít Skoti odpovídající postavení.

Je to velký nepoměr: 50 milionů Angličanů, 5 milionů Skotů a 3 miliony Velšanů. Pokud by měla být Velká Británie opravdovou federací, znamenalo by to mít v horní komoře stejný počet poslanců ze všech zemí. Jen tak by byl skotský hlas opravdu slyšet.

Většina proti většině?

Americký prezident Adrew Jackson kdysi řekl: "Jeden muž s odvahou vytváří většinu." A novinář Milan Hulík dodal: "A dva? Ještě větší většinu!"

Mám pocit, že změnu času prosazuje úzká skupina lidí, aby uspokojila své zájmy. Jejich hlas je hodně slyšet. Proto by se dali považovat za většinu. Přitom podle mého názoru změna času většinu lidí poškodí.

Úprava časových pásem

V článku ›Hledá se čas pro Španělsko‹ (odkaz7) jsem doporučil, aby Španělsko přešlo na ZEČ. Rozdělení Pyrenejského poloostrova do dvou časových pásem je věcí nešťastnou.

V roce 2007 jsem vytvořil webové stránky (odkaz8) na podporu úpravy časových pásem.

Jsem pro kompromisní rozvržení časových pásem. Znamenalo by to ukončit středoevropské pásmo ve Francii a využít přírodních překážek.

Myšlenka vychází z rozdělení Evropy na tři celky:

Západní: britské ostrovy a pyrenejský poloostrov

Středozápadní: střední Evropa + státy Beneluxu a Francie

Východní: Finsko, baltské státy, Bělorusko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Řecko

Takové rozdělení vychází z přírodních podmínek. Kromě toho respektuje obchodní vztahy uvnitř EU. Hlavní zásadou je, že časová hranice se neumísťuje tam, kde je čilý obchodní ruch. Proto není možné uskutečnit ideální rozvržení časových pásem.

V schengenském prostoru se státní hranice stávají pouhými myšlenými čárami v mapě. Jenže politici míní a příroda občas mění. I v schengenu jsou některé hranice omezeně prostupné (kvůli přírodním bariérám). To je případ hranice mezi Španělskem a Francií, kterou tvoří Pyreneje. Tyto velehory oddělují nejen dva státy, ale především dělí Pyrenejský poloostrov od zbytku Evropy. Domnívám se, že právě Pyreneje jsou tím pravým místem pro časovou hranici. Pokud spojíme hranici časových pásem s přirozenou hranicí, dodáme jí přirozenost a logiku.

Pyreneje by mohly plnit stejnou funkci jako průliv La Manche. Tato úžina tvoří jak státní, tak i časovou hranici. Změna času při cestě do Británie je brána jako samozřejmá a logická věc. Je to tím, že Británie je ›země za vodou‹. Španělsko je zase z pohledu obyvatel vnitrozemí vnímáno jako ›země za horami‹.

I na východním konci středoevropského pásma se setkáme s přírodními překážkami. Je to na severu Baltské moře a na jihu Jónské moře. Na východě je často hranice časového pásma i vnější hranicí EU. Jinak je tomu mezi Maďarskem a Rumunskem. Přestože je Rumunsko v EU, jeho vstup do schengenského prostoru byl odložen na neurčito. Proto nebude v dalších letech maďarsko-rumunská hranice snadno prostupná.

Na východě jsou jen dvě místa, kde se dá přes časovou hranici volně procházet. Je to jednak mezi Norskem / Švédskem a Finskem a pak mezi Polskem a Litvou.

Ztráta vzpomínek

V Česku nebyl zaváděn letní čas až do roku 1978. Tehdy se dalo prožít něco, co my už možná nikdy neprožijeme. Tenkrát se dny prodlužovaly i zkracovaly plynule.

Dokud nebyl zaváděn letní čas, bylo možné sledovat čarovné divadlo – postupné prodlužování a zkracování dne. Byl to cyklus každým rokem opakovaný, a přesto jedinečný a okouzlující.

Skončila zima, přišlo jaro, to pomalu přešlo v léto; a léto poté přešlo do barevného podzimu. A nebo takhle: Roztál sníh, všude bylo plno květů, přišel čas třešní a nakonec barevný »ohňostroj« listů. Příroda ukázala to nejlepší, pak potemněla, aby se s prvním sněhem zase rozzářila.

Starší lidé mají na co vzpomínat. 70. léta odvál čas, nakonec zbyly jen ty večerníčky. A stále se dá vzpomínat na život bez časových skoků.

Však Velká Británie zavádí letní čas nepřetržitě od 1. světové války. Už tam nežije nikdo, kdo by si pamatoval na dobu před letním časem. Když se na to zeptáte, Britové odpoví: Nevím, Nezažil jsem to, Nebyl jsem tu…

Mám pocit, že Britové tak moc lpěli na svých vzpomínkách, až o ně nakonec přišli.

Čas reálný a imaginární

Čas je něco, co se těžko definuje. Můžeme předpokládat, že je to určité prostředí nebo veličina, která plyne nezávisle na tom, co se kolem děje.

Čas tvoří další ›rozměr‹ vedle tří rozměrů prostorových. Ano, vzdálenost měříme v metrech a čas v sekundách, což jsou rozdílné jednotky. Avšak astronomové měří čas ve světelných rocích – a to je jednotka délky. Stejně tak bychom mohli měřit čas ve světelných metrech. Příklad: Kolik světelných metrů nás dělí od Vánoc? Tolik, kolik urazí světlo ze žárovky, kterou jsme právě rozsvítili do té doby, kdy nastanou Vánoce.

Pro naše potřeby rozlišujeme čas reálný a imaginární. Reálný čas popisujeme pomocí reálných čísel, imaginární pomocí imaginárních čísel. Jinými slovy: Pro účely výpočtu je třeba měřit čas v imaginárních jednotkách namísto reálných.

Pro většinu lidí je to matematický trik, který umožňuje časoprostor nahradit obyčejným euklidovským časoprostorem. Pak z rovnic zmizí rozdíl mezi časem a prostorem.

Nabízí se však otázka, který čas je ten pravý. Vtírá se myšlenka, že imaginární čas je ten správný; zatímco reálný čas je jen výtvorem našich představ.

Fyzik Adrej Linde prohlásil: "Možnou odpověď dává kvantová mechanika mnoha světů, vypracovaná Everettem v roce 1957. Pochybuji však, že ji budeme schopni správně pochopit, aniž bychom předtím porozuměli vědomí. Sledujeme vesmír nezúčastněně, nebo jej ›vytváříme‹? Co se ve skutečnosti rozštěpuje: Vesmír, či vědomí? Může vědomí existovat ›samo o sobě‹ (jako prostoročas bez hmoty), nebo je arénou, ve které se prostoročas a hmota odrážejí? V jakém smyslu si vědomí může ›vybrat‹ vesmír, v němž žije?"

V reálném čase vesmír začíná (a snad i končí) v singularitách, které znamenají hranici časoprostoru. Tam končí platnost vědeckých zákonů.

Naproti tomu v imaginárním čase singularity (jedinečnosti) ani hranice nevystupují. Možná, že je imaginární čas základnější; naproti tomu reálný čas je náš výmysl, který jsme vynalezli, aby nám pomohl vystihnout dřívější představy o přírodě.

Poznámka: Slovo singularita (jedinečnost) označuje výjimečný bod v jinak spojitém průběhu nějakého děje, funkce apod. Používá se podle oblasti v různých významech. Snadno pochopitelná je singularita v meteorologii. Zde jde o pravidelnou odchylku od celkového trendu počasí. Například vánoční obleva: Krátce po začátku astronomické zimy se zpravidla oteplí.

Resumé

Lékař Petr Smolík: "Historie a archeologie nás učí, že úcta k harmonii lidského organizmu a vesmírného časoprostoru byla u starších, vysoce vyspělých civilizací téměř bez výjimky podstatně vyšší, než je tomu v civilizaci, jíž říkáme naše. Staří Egypťané v Africe, Keltové na evropském, Mayové na americkém kontinentu nebo Číňané v Asii kdysi řídili začátky svých obřadů z observatoří a pohyby hvězd, slunce a měsíce pro ně byly posvátné. Vycházeli ze staletími ověřené empirie. Naše sebevědomá civilizace se může sice pochlubit patrně největší spotřebou energie v historii lidstva, ale pravděpodobně také nejpestřejším hazardem při pokusech o manipulaci přirozeným prostředím. Mnohdy pod záminkou úspory energie, kterou tolik hýří." (odkaz9)

Oni si můžou stanovit čas jak chtějí. A my si o tom můžeme myslet své.

Doslov – Od želvy k zajíci

Stačilo jedno odkrytí plotu na naši zahradu vnikl zajíc. Nebyli jsme na něj připraveni. Okousal tři stromky, z toho dva obrostly odspodu.

Však nekousl do angreštu, švestky, ani do kdouloně; ačkoliv šel kolem nich. Letos na těch stromcích dozrály angrešty, švestky i kdoule (a těch bylo hodně).

Třešeň se znovu zazelenala, ačkoliv byla celá okousaná.

A teď to hlavní: Angrešt jsem sázel 17. listopadu 2009. Kdyby se komunisté udrželi u moci o pár let déle, byla by zahrada už dávno zastavěná.

V takových chvílích hledám Boha. A často se ptám, jaký je Bůh.

Krásně to popsala Riama: »A zajímá vás, jaký tedy vlastně Bůh je? Je laskavý, milostivý a milující. Jeho láska je bezpodmínečná, bezmezná a zahrnuje vás, vaši rodinu, přátele, celé lidstvo, Zemi, Planetu, Vesmír, zkrátka Vše. Je tu stále. Pomáhá, chrání a pečuje o dobro každé bytosti. Netrestá, jak by také mohl, ›jen‹ miluje. Je všude. Každý ho v sobě kousek máme. Všichni jsme krásní a božští, jen mnoho z vás se tomu stále zdráhá uvěřit. Nebojte se! Věřte! Mluvte o Bohu a ptejte se na Něj. Ptejte se a hledejte odpovědi na své duchovní otázky. Nastal ten správný čas a vy jen díky nalezeným odpovědím zjistíte, co je pro vás nejlepší. Jen tak se následně všichni v jednotě sejdeme na počátku Nových dnů.« (odkaz10)

Zdroje (internet):

1:http://www.lidovky.cz/britanie-chce-prejit-na-evropsky-cas-kvuli-olympiade-a-turistum-pw8-/ln_zahranici.asp?c=A110221_152015_aktuality_mev
2:http://www.lidovky.cz/kdo-urcuje-poledne-inzenyri-casu-d4a-/ln_nazory.asp?c=A081024_154950_ln_nazory_nev
2A: http://www.kolibal.cz/proti-letnimu-casu/filipika/

3: http://www.petr-silar.cz/index.php?page=7&clanek=143
3A: http://theses.cz/id/xyu1qx/bakalarka.pdf
4:http://www.lighterlater.org/
5: http://ekonom.ihned.cz/c1-37564660-zakazat-zarovky-nema-smysl
6: http://www.lidovky.cz/zacnete-ucit-az-v-devet-tlaci-experti-na-skoly-fou-/ln_domov.asp?c=A110901_212556_ln_domov_mc
7: http://norek.blog.idnes.cz/c/152471/Hleda-se-cas-pro-Spanelsko.html
8: http://www.upravapasem.wz.cz/
9: http://www.internimedicina.cz/artkey/int-200510-0001.php
10: http://www.relaxmilena.cz/articlelocal2.php?file=110326_003037.htm&dir=articles
Východy a západy Slunce: http://eldar.cz/hade/astro/index.html
Knihy:
Kožnarová, Věra; Klabzuba, Jiří: Aplikovaná meteorologie a klimatologie, díl I., Historie a současnost, čas a kalendáře, ČZU, Praha 2005
Hawking, Stephen: Stručná historie času, MF, Praha 1991
Text: Hulík, Milan: Většina proti většině; součást knihy Cesta na severozápad (bří Mašínové, M. Paumer, Academia, Praha 2010)
Perelman, Jakov I.: Zajímavá astronomie, MF, Praha 1955; Originál:

Занимателная астрономия, ГИТТЛ, Москва/Ленинград 1952

Časopis: Svět motorů, č. 22/2011

PF 2012